EVOLUCE – 2. smyčcový kvartet

Datum vzniku

1964

Obsazení

Housle I. a II., viola, violoncello

Části / věty

 

Interpretace

13.2.1998, Sál Martinů Lichtenštejnského paláce v Praze 1, Malostranské nám. 13, Sukovo kvarteto

Další informace

Není pochyby o tom, že existuje duchovní hudba. Ale pokud vím, neexistuje jako samostatná kategorie hudba filosofická. Muzikologové by se nad tím měli zamyslet – už proto, aby mohli náležitě zařadit skladbu, kterou Karel Sklenička nazval neokázale Evoluce.

Nejde o přírodovědecký problém, ale o problém existenciálně filosofický. Což všichni necítíme, jak jsme neúprosně unášeni proudem, který začíná nepatrnými počátky, neustále mohutní a nezadržitelně spěje k jakýmsi koncům? Ale ani jako doktor Grygar neví, co se vlastně stalo v nejprvnějším okamžiku velkého třesku, tak ani filosofové nevědí, na jaké břehy nás nakonec vynese záhadný proces evoluce.

Ale Karel Sklenička ví, že v procesu světového dění působí mnoho sil, mísí se tu dvojí proud, jeden leckdy k nerozeznání od druhého, a často jako by jeden pohlcoval druhý. Kolik špíny a kalu se řítí kamsi, kolik lží a klamů! Jak nakonec dopadne divadlo vesmírného pohybu? Vyústí slavně do světla a barev, nebo se cosi zrodí teprve ze tmy a z rozpadu všech věcí? Jaký je nejhlubší zákon evoluce? (Průvodní slovo dr. Karla Šprunka 13. 2. 1998.)

U této jednověté skladby byl v roce 1964 Dušan Pandula. Chtěl na mně něco, co tu dosud nebylo. Byl jsem tehdy pod prvním dojmem z objevů Teilharda  de Chardin a zdálo se mi, že tento myslitel se hluboce mýlí. Jeho kosmický Kristus se mi zdál být podobnou iluzí jako komunismus. A zdálo se  mně, že biblické stvoření a evangelia vypovídají o něčem téměř opačném. Křesťanská evoluce končila hořce: na kříži. Ale znal jsem Teilharda jen z přednášek a věděl jsem jistě i o událostech "třetího dne" i o konci časů. Leč připadalo mně to nějak solidní vědy nehodné.

Dnes pokládám Chardina za mystika a mrzí mne moje tehdejší negramotnost.  Navzdory těmto úvahám vznikla stručná skladba vyprávějící o stvoření, životě, vykoupení, smrti i o tom "pak" trochu jinak... Pandula si krátce prolétl partituru a řekl:  "Lituju, Karle, je to klasika." Stalo se to v době, kdy bylo v módě kreslit hudbu jako grafické listy (autor).


Odběr novinek

Zde si můžete nastavit odběr novinek. Pokud dojde na těchto stránkách k nějaké změně, doplnění apod., dostanete upozornění na svůj mail.