SEDMERO PODOBENSTVÍ O LÁSCE

Datum vzniku

1971

Obsazení

milostný hoboj, smyčcový kvartet

Části / věty

Zjevení – adagio spirituoso

Hra – scherzo giocoso

Strach – andante angoscioso

Tělo – allegro feroce

Pláč – andante velato

Ostny – allegro moderato ben ritmico

Chorál – moderato e sostenuto

Interpretace

6.1.1979, Foersterova společnost v Praze Praha 1 Pštrossova 17, Sukovo kvarteto

24.2.1979, Foersterova společnost v Praze Praha 1 Pštrossova 17, Sukovo kvarteto

14.5.2003, Koncert k nedožitým skladatelovým sedmdesátinám, Sál Martinů Lichtenštejnského paláce v Praze 1, Malostranské nám. 13

Durata 

18 minut 27

Všeobecná a formální charakteristika

Skladba vznikla z podnětu bývalého sólohobojisty Josefa Shejbala v roce 1971. Provedení se dočkala v roce 1979. Suita byla inspirována novelou Sedmikráska Jaroslava Durycha a zamýšlená jako hudební podklad televizního komorního baletu. Vždy nově je zde vyjadřována tatáž myšlenka – tajemství lidské lásky. Málo používaný milostný hoboj ve spojení se čtyřmi smyčcovými nástroji vytváří zvláštní zvukovou atmosféru schopnou tlumočit sféry snové, drsné, tragické, ale i všelidské, daleko přesahující individuální zážitek. Suita je rozdělena do sedmi sevřených částí.

1. Zjevení – adagio spirituoso. První objev nepochopitelného zázraku lásky, nesmírné okouzlení, trochu i překvapení z tak úžasného daru. Je však přijímán s naivní samozřejmostí, jakoby tomu nemohlo být jinak. Kouzlo prvního jitra světa se prolíná s kouzlem momentu, kdy „já“ objeví „ty“ a v „ty“ je objeveno „já“. Celkové ladění je velmi mladé, až snad pubertální.

2. Scherzo – scherzo giocoso. Nejtanečnější část celé skladby. Spontánní radost ze hry a z pohybu, první variace na objev. Vyznívá vesele a zcela bezstarostně.

3. Strach – andante angoscioso. Strach z toho, že objev zavazuje, strach z budoucna a z odpovědnosti. Bude možné objev unést? V budoucnosti je příliš mnoho neznámého a neočekávatelného. Jak obstojí struktura mého „já“ tváří v tvář všudypřítomné zžíravé přítomnosti tvého „ty“? Je tu pokušení odejít, dokud je čas, dokud nejsme zcela vázáni a zároveň palčivá touha nést svůj osud dál. Celá věta vyznívá jako velký otazník.

4. Tělo – allegro feroce. Osud se naplňuje objevem těla vlastního i druhého. Veliká zkouška vnitřní zralosti. Zápas o rovnováhu mezi dvojím hladem, mezi brutalitou a něhou.

5. Pláč – andante velato. Pláč z toho, co se stalo a co se děje, pláč z toho, že jsme dospělí. Pláč jako smutek a jako vykoupení z danosti. Jarní teplý déšť i tajemná vůně smrti. Vše se však odehrává ve veliké vzájemnosti a blízkosti.

6. Ostny – allegro moderato ben ritmico. Krize. Nejsme zdaleka dobří. Ubližujeme si. Jsme vyděleni z ostatního světa a mstíme se za to jeden na druhém. Náš vztah je plný sarkasmů. Ale přesto hrajeme dál. Nemůžeme se vymotat jeden z druhého a ani to nechceme. Jsme již příliš vkořeněni jeden v druhém a doufáme proti vší naději.

7. Chorál – moderato e sostenuto. Katarze. Vztah dospěl k plnosti. Byl pročištěn časem, bolestí a zkušeností. Budoucnost se stala přítomností. Nedošlo k odhmotnění, ale k vyrovnání a pochopení. Nemáme tu co činit se stářím, ale se zralostí. Je to poslední variace na zjevení, po níž už nemůže přijít žádná další. A ještě něco – vnější svět se stává integrální součástí intimního vztahu, oni dva výluční se stávají světem a svět jimi. Je to tanec moudrosti lásky, je tančen se všemi, kteří žijí totéž peklo, tentýž očistec a tentýž ráj.

(citace z předběžného autorova návrhu koncepce televizního baletu)

Další informace

Anglický průvodce:

The Seven Allegories of Love - a suite for love oboe and a string quartet /from 1971/

It is divided in seven rounded off parts titled: The Revelation, The Game, The Fear, The Body, The Cry, The Spines, TheChorale. The rarely used love-oboe in connection with four string instruments creates a speciál sound atmosphere that is able to interpret reveries, rough moods, tragical situations as well as universal humours reaching far behind the individual experience.

The composition was first performed in Prague in 1979 by the Suk Quartet /Antonín Novák and Vojtěch Jouza – violin, Karel Řehák – viola, Jan Štross – violoncello, Jiří Mihule, the solo-oboist the Czech Philharmony – love-oboe/. The suite was recorded by this musical body in the same year in the church of Prague- Karlov /Na Karlově/ under the sound engineering of Václav Zamazal..


Odběr novinek

Zde si můžete nastavit odběr novinek. Pokud dojde na těchto stránkách k nějaké změně, doplnění apod., dostanete upozornění na svůj mail.