Všeobecná a formální charakteristika

Sešli jsme se kdysi v 80. létech tři spolužáci. Po nějaké oslavě jsme se dohodli, že Josef dodá texty, já hudbu a Jiří celé nastuduje. Bruknerovy texty si mě poddaly, a tak jsem vymyslel obrovskou radost svého dětství. Jestliže k realizaci dochází až teď a v našich letech, zdá se mě to dokladem toho, že jsme stále jenom kluci (Karel Sklenička).

Jde o devět skladeb na verše Josefa Bruknera: Hrnec – Bota - Prádlo – Světlo – Stín – Pes.

Další informace

Ukázka několika textů:

HRNEC    

Proč má hrnec uši?

Protože mu sluší.

Místo klobouku a čepice

nosí nejrůznější poklice.

Někdy to nejmenší z kastrůlku,

ta má místo ucha bambulku.

Jindy, když mu malá nesluší.

natáhne si velkou přes uši.

PRÁDLO

Proč se prádlo pere?

Podle toho, které:

Bílé ponožky se jistě poperou

s modře proužkovanou zástěrou,

   Stejně tak se ručník rozčílí

   na zelenou noční košili.

   Kapesník se hořce rozpláče,

   že ulítl včera z pavlače.

Slzičky si z růžku utírá

a stydí se, že je špindíra.

Kapesník je vlastně nevinný,

když se pere, tak jen ze špíny.

STÍN

Ať se hnete, kam se hnete,

svému stínu neprchnete.

Stojí s vámi, chodí, skáče,

když pláčete, taky pláče.

  Šušká se však mezi stíny,

  že prý každý stín je líný.

  Proto stíny velkých věží

  místo aby stály – leží.

Každá věž pak vlastní bání

svůj stín před sluníčkem chrání.

Tak je i zrníčko kmínu slunečníkem svého stínu.

  A když po ulici jdete,

  laskavě si povšimněte,

  že děláte svému stínu

  taky službu paraplete.