TRAGIKOMICKÁ SONATA

Karel Sklenička

(17.6.-14.7.1951)

 

Předmluva

 

Večer před svým koncem

uviděl jsem mihnouti se sukni ženy

Byla to vlastně dívka

a měla ustřižený cop

Tak - prostě....

 

Smála se na mne

a oči - to byly dvě kapličky obrostlé květinami

Bylo dusno a chrámy vyzváněly

Pokoj vám

 

Promiňte že jsem tak smělý   Nechtěl jsem rušit

a nemohu poručit svým představám

aby netlachaly

Na prstech se mi válí prach

Chcete? Umyji se a zahraji to znovu

V oktávách   Pro vás

A třeba stokrát tisíckrát a zas

(abych to nezapomněl)

Kdyby mně paměť selhala

můžete napovídat..........

 

Jakže?   Vy tleskáte?   A jestli mohu přidat?

Nemohu   Musím   A co to bude?

Tragikomická sonata

 

Část první

 

Šašek v manéži: Allegro

 

Tyrády růže koně a bič

Už to začlo   Dům   A někdo buší na vrata

Někdo kdo ztratil klíč

Líčidlo škleb strakaté sako   Jde na námluvy

V náručí nese růžová poupata

Směšně se otáčí zakopne a šlape si na šosy

O nic se neprosí   Tak proč ten smích?

 

To je přec starý slušný zvyk

smáti se když má šašek strach

 

Dům se otvírá   Vychází průvod   Pohřeb

Někoho vynášejí na márách

Dívka kterou měl rád

mu přichází vstříc

 

Komediant nevěří   Hrozná grimasa

Pitvorně roztahuje dlaň

a potřásá tělem jak italský kapelník

Dívko tobě pravím vstaň!

 

Závratný okamžik   Dívka se probouzí

Trumpeta zazpívá fanfáru

Dívka ho uvidí a začne mu posílat polibky

                        a ruce po něm vztahovat

Je šťasten a jeho ústa nabývají hrbatého tvaru

Nemůže nemilovat i když je jen šašek

Nemůže nemilovat

 

Tím však nic nekončí

Vchází švihák s cylindrem a s knírem

holinky vyleštěné a bílé manžety

 

Jak je to Bože lehké býti kavalírem

když člověk nemá hrb

a neříká se o něm že je prokletý

Jak je to Bože lehké dělat kavalíra

při pevných ramenech a plné peněžence

v souboji slov v němž se neumírá

a když vám říkají: Služebník - Excelence........

 

Tak stalo se že onen gentleman

střetl se se šaškem před dívčiným trůnem

Představil se   Měl jedno z věčně krásných jmen

jaká mívají lordi a filmoví milovníci

Komediant byl tribunem rodu

Propuštěnců z Života

Neuměl křivě přísahat nevyznal se v ženské intuici

a neznal modu

 

Milovník udělal poklonu

tak jak to dělají všichni dobře vychovaní páni

a spustil vyznání

naškrobené víc než jeho vlastní límec

(Snad se je naučil odříkávat

z nějaké staré americké desky)

 

Šašek měl chuť udeřit pěstí do stolu

- Je má Byla mrtva a já ji probudil-

- Nevadí - řek’ švihák Já jsem však hezký

a přejete-li si má paní

udělám z tohoto tajtrlíka mrtvolu......

 

Hromový chechot v obecenstvu

Kavalír se uklání na všechny strany

 

Pak hází soupeři kord a rukavici

Souboj

 

A bil se ten jenž se nevyznal v ženské intuici

s tím který se v ní vyznal

Šašek dostával smích a ploché rány na zadnici....

 

Proč by se diváci nesmáli

když se dva muži bijí

Proč by se diváci nesmáli

když žena a kord hrají komedii

Proč by se diváci nesmáli

když si to zaplatili....

 

Diváci se smějí a nesmějí se souboji

Smějí se tomu kdo je baví

                        smějí se tomu kdo je bit

Šašek je velký muž Šašek je sbratřen s čaroději

šaškovi rudne nos přípitkem slávy

a šašek myslí na úsvit

 

Byl samozřejmě poražen   Ne kordem

ale kopanci Byl to políček a žádný sen

o padlém hrdinovi - obránci

 

Odešla dívka do rámě vítězova zavěšena

odešel smích odešlo publikum

Je tu však šašek kouzelník a je tu žena

a jsou tu máry a je tu dům

 

Zásnubní prsten byl slzami spláchnut do žaludku

kde všechno pálí a kde to kvasí

kvasí to dryáčnicky kvasí to v rozpustilém smutku

kvasí to snem a rozpuštěnými vlasy

který byl probuzen a který

nezradil

 

Byl volán cirkusovým ředitelem

Za dobrý výkon mu zvýšil plat

Snad aby nahradil ty roztomilé boule

žertovné modřiny s vlídnými šrámy na čele

aby ho přiměl trpět trochu lépe...

To byl prostředek aby zapomněl

na voňavá ňadra a na dozrálé klíny

k tomu aby diváci říkali

že je to velkolepé....

 

Maringotka není místo kde je cítit výkaly

maringotka není místo kde je hlad

maringotka není místo kde je špína

maringotka je místo

                        kde se nedá spát

 

Tam v páchnoucí posteli

lomcují přihlouplými štěnicemi verše z vína

po otravě vyčichlou kořalkou...

Tam šašek poznal oheň

třeba jen malý a vznícený nalezenou zápalkou

však stravující

všechno

            kromě dýmu

 

To bylo velmi často   A tehdy komediant

hrával pantomimu která se hraje divákům

jen jednou za život

 

Šaškovi drkotaly zuby

                        na spáncích se mu perlil pot

a z dýmu horečky bubnoval onen sen

o kterém věděl

že se ve skutečnou ženu a v skutečný kord proměněn

jednou vrátí

 

a v těchto chvílích mu už nevadilo

že smích a kopance mu žádný cirkusový ředitel

nikdy nezaplatí

 

 

Část druhá

 

Šaškova láska: Adagio

 

Dnes se nehraje!

Předměstská ohrada a na ní plakát

přibitý na dřevu

Pod ní na trávě sedí šašek

                        Sedí a v kapse mačká dopis

hořlavý dopis žíhaný pozváním

Čekám tě dnes večer   Přijď

na Rendez vous

 

Jak?   Rendez vous?

Neumím francouzský ani slovo

A přece jdu....

 

Noc bije do očí jako lucerna

hluboká nepřeberná noc

Země se ježí a vlní se mi pod nohama

a všude ostny trny a hroty

                        černé jak sen

žluté jak sláma...

 

Bože - všechno dnes hoří

dopis země sláma osten sen i blázen

a duje horký vítr strhávající hadry s těla

vítr a hroty

            vítr a hroty

a moje píseň ochraptělá děsem

skučící rozkoší odřená do nahoty

otrocké znamení vypaluje mi do čela

Znamení plamene

 

A toto místo železem vypálené

přestalo najednou žhnout

Probouzím se   Kde jsem?

Nemohu si vzpomenout

Ach tak... Šlápl jsem do kaluže.....

 

Lidé se útrpně usmívají: Chudáček

Snad mají pravdu   Eh co!

Chladnu však   Mráz se mi zakousl do kůže

Vánice   Oči mám najednou zaslepené

plné sněhu

 

Utíkám   Dávám se do běhu

a zima mizí a hrozně taje

Kde se v té kaluži vzalo tolik vody

a co tu chce ta řeka?   A proč jen nemohu

se dohlédnouti břehu?   Proč je tak daleko na okraje?

Běžím

            Utíkám

                        Tancuji kvapík s promočenou duší

 

Utekl jsem a nikoho jsem nezabil

Zbyl jsem v aréně sám   Ať žije přeborník

muší váhy!   Jéje!   Já zapomněl

Vždyť jsem nahý....

 

Už je to dobré Oblékl jsem se do županu

a hraji si chvíli na šviháka

Učím se vypadat nenuceně

                                   (Budu to umět zpaměti)

Ano, faječku, bačkory a ještě vnoučata

Byl jednou jeden...... Tak přece ticho děti!

Nebo se urazím a budu třeba plakat

 

Vám tedy vadí že jsem v županu

Vidíte a já myslil že hlavní je vypadat

nenuceně

Myslel jsem že to by nikomu nevadilo

 

Odešel jsem   Přemýšlím jaké by to bylo

přiblížit se ženě doma v cirkusovém stanu

v manéži   A proč vlastně ženě v cirkuse nezáleží

na červeném nose strakatém saku a snech

Nevím

Vím však že žena v noci chce

Polibek.....

 

Někde bijí hodiny   Já osel!

Probouzím se a tentokrát doopravdy

Přijdu pozdě   A já zde honím bubliny a stíny

škytám v ohni a mrznu v ledu

Proč umím každého probouzet včas

jen sebe nedovedu?

 

Nepřišel pozdě   Ještě čekala

Modrá dívka s pomněnkami ve vlasech

Vztáhla ruce a snad i polibky by mu byla posílala

kdyby tu nebyli lidi   Mlčela   Neptala se

kde byl

Pochopil co je to milovat

docela však ještě ne

                        Nebyl čas

 

- Podej mi ústa moje milá   Žízním   Mám hlad

Do teď jsem líbal dopis který napsalas

nyní však tě budu líbat jinam

 

Tvoje láska - nevím jak to říci -

už si vzpomínám

Měli jsme v cirkuse mladou tygřici

která když rozevřela chřípí a protáhla se líně

dýchala jako ty

                        pachem krve

Potom - bylo to právě v polovině máje -

zdivočela Museli jsme ji zastřelit

Nechtěla se dát Padla

                        teprve

po třetím výstřelu

Tak i tvá láska podobna je krvi

                        (Bez krve však není možno žít)

Proto ti moje milá krvavé lůžko ustelu

svatební lože z ohně pomněnek a snů

Na místo kde máš klín vložím trnovou korunu

Potom se k tobě půjdu pomodlit

Až se pak rozsvítí slunce potleskem až budeš sedět

                                                           na trůnu

oslepnu   Až za tebe se budu bít

budu mít v očích krev a v srdci šerosvit

Nevím   Snad budu muset

                                   zvítězit....

 

Neposlouchala   Dívala se jinam   A přece

slyšela všechno -

                        chtěla se smát

Vtom jí však z očí úst ňader a klína

vyrazil pláč

            A přece se smála

 

- Nediv se blázínku   Jakpak bych neplakala

když jsem tak malá a tys tak veliký

Nediv se blázínku   Jakpak bych neplakala

Když jsi mi do vlasů zapletl hřebíky

Do vlasů hřebíky   kladivo do dlaní

do prsou měch   do nohou kovadlinu

Když se ti nelíbí slzavé milování

proč jsi mi zarazil do srdce širočinu?

 

Bylo ticho   Objali se políbili

a byli veselí

V zapadlém květinářském stánku

prodává květiny nahluchlá stará žena

Prodává květiny zamčena v bolestech snech

a polospánku

 

Jenom když na dveřích

zvonek začne cinkat

trhne stará žena hlavou

a začne prodávat......

 

Tiskli se k sobě a šli spolu chladivou nocí

Nikdo neví moje milá nikdo neví co je

mezi námi

Šašek se zasmál   Objevil stařenu v noci

a s ní Stánek s květinami

 

- Hej stará nestraš a jdi už raděj spát

Tvůj čas už odešel a myslím že se nevrátí

Vy staří neumíte snít   Umíte jenom nechápat

že není pouze zem - ale i moře a na něm

piráti

 

- Hej stará co ty víš o černých plavbách s bílou lodí

o vodě z inkoustu o stromech bez pevnin

Půjdu už pryč   Chodí tu stín   Natrhej ještě

                                               pro mou milou

pět rudých růží

                        a kytku kopretin

 

Trhala babka růže trhala kopretiny

Dala je šaškovi a řekla:

 

- Máte panáčku pravdu   Ne však úplně   Jen z poloviny

Jsem jenom stará bába   Umím nechápat

a nevím co je to snít

Hádám však také z květin lidskou budoucnost

Já svůj život dodřímám

a vy zas nikdy nebudete spát   Osud nemůže nikdo proměnit

 

Kopretiny znamenají blízké štěstí a radost

Pět rudých růží však voní bolestí jíž

trpěl Pán

Pět rudých růží znamená krev

pěti Kristových ran

Dvě ruce panáčku na kříži přibité

a nohy dvě panáčku na kříži probodené

Nemračte se   Jestli se divíte vězte

že ještě pátá oběť bude vržena do plamene

Tahle krev není sladká   Tahle krev

není med

            Něco jste zapomněl panáčku

Srdce ještě

            Děravé srdce

naposled....

 

To řekla stařena v stánku s květinami

a šašek se zachvěl

Však co   Ani to stará neví co je mezi námi

A protože měl dívku nebál se

a hodil babce na stůl peníze

Utekli

 

- Čím je to má milá

že už mám zase žízeň

Čím je to má milá

že mám tě tolik rád

Chtěl bych ti natrhat všechny růže

a všechny kopretiny co je jich v zahradách

jen aby mne jiný zloděj nepředešel

Třeba - Osud - jak říkala ta babka

Neboj se Nemám strach   Nevěřím

Nemáš po boku tichošlápka

Šašek se nesmí bát   Přísahám že tahle mucholapka

nikdy žádnou mouchu neuvidí

Dám si pozor Ostatně - žádný osud není

Teď buď má milá s Bohem

za pár dní budem slavit zasnoubení

Je jaro Cítíš tu rozoranou hlínu?

Buď s Bohem Srdce i růže si nech

a dej mi na památku políbení a jednu

kopretinu

 

Políbili se rozloučili se

a byli smutni

 

Svítá   Růžový buclatý den

slaví narozeniny

Ptáci zpívají a andělé prostírají stoly

k zahájení hostiny díkůvzdání

Pacholíček od Pána Boha dostal

prstýnek s červeným kamenem

Bylo na něm vytepáno věnování:

Dítěti radosti v den jeho narozenin

pro potěšení smutným věnuje Hospodin

Červený kamínek - zářivé sluníčko

šimralo čtverácky pod nosem ospalou zemi

A jeden paprsek maličký benjamínek

prokousal se bůhvíjak všemi těmi smutky

a zalehtal rozpustile šaška na jazyku

 

- Že ti dám ty uličníku pohlavek!

Už však bylo pozdě (To se ví

že se to neobešlo bez křiku a bez nadávek)

Ale přišel den

 

Parky voněly a na stromě pohvizdoval kos

 

Šašek běžel bos mokrou ranní trávou

a hvízdal taky

            (Rozumí se že druhý hlas)

Chtěl sice zpívat   Měl ale hrozný nabručený bas

(a to se přece nehodí)   A potom -

s ptáky je těžká konkurence

 

Pokřikoval na motýly a když ho to omrzelo

hrál si na mravence

Lezl po zemi a v zubech táhl pampelišku

nebo dělal ve vzduchu kotrmelce

 

Tak se octl doma v cirkuse

Na zemi našel zplesnivělou špínu

a v klopě uvadlou kopretinu

Pohladil ji dal ji do vody

a postavil ji do okna nad postel

 

Někdo klepal

 

Dostal návštěvu Byl to cirkusový ředitel

Řekl mu že dívka kterou denně křísil utekla

že potřebuje náhradu a že ho přichází požádat

aby někoho přivedl - Šašek se napřímil

 

- Vím o modré dívce s pomněnkami ve vlasech

- Přiveď ji - řek’ ředitel a odešel

 

Šaškovi přeletěl kolem hlavy

smavý sladký a kolotavý žal

který mu projel tělem

                        a zahryzl se do kostí

Políbil květinu usedl

a plakal radostí

 

Část třetí

 

Šašek, žena, dítě a kord: Presto

 

Šedivými stokami podzimních světobolů

čistými potůčky mladých jar

pluje život

 

Někdy je v zadumaných hloubkách

a někdy zajiskří na vrcholu

Vždycky je veliký a vždycky má tvar

To co je bez tvaru nežije

To je peklo

            A nejhroznější je bát se

aby to peklo

            neuteklo

 

V cirkuse v maringotce

žije stárnoucí šašek

a s ním sdílí dobré i zlé

lůžko i hlad

mladá žena

 

Popel stydne a hrozen zraje

a žena chtěla někdy zavolat

na uzavřená okna

 

V denním močálišti se líhnou komáři

v bahnu jež se vypařuje zakleta je

vlnivá rozkoš neplodného ráje

 

Kde jsi sílo mých smyslů

                        kterou jsem nesla k oltáři?

Cizoložíš v mém těle

které ti prodávám kousek po kuse

Ó sílo fanatických křečí jež jsem milovala

rozstříkla ses do krvavých skvrn na bílém ubruse

Milovala jsem noci v loži galantního principála

když líbal mé prsy a tíhu v nich

Když zpíval v mém lůnu a škrtil mi dech

když byl mým démonem a když v něm svítil smích

 

Jednoho dne však začala jsem myslit

na pelech

 

To bylo ve chvíli

kdy potměšilý stařík mráz zkroutil u svých nohou

horkost a touhu vysněného léta

To bylo ve chvíli

kdy na mne kdosi rozhodil svoje sítě

To bylo ve chvíli

                        ó divná prózo světa

kdy jsem se dověděla že můj muž

šašek mi nikdy nedá dítě

 

Bezmezná samota

 

Ten kdo si nikdy nepodržel ucho na ulitě

neví co je to moře

A hukot se ve mně rozbíjel

a hukot ve mně hořel

 

Jednou vprostřed představení

uviděla jsem čísi lačné oči

Byl to kavalír

 

Orchestr se točil a zas to hučelo

a utvořil se vír který mnou zamotal

jak květinou vítr

 

A pukala mi ňadra

a tíha v nich

a čísi lačný pohled

mi sahal za výstřih

 

Byla noc ....

 

Co na mne civíte špinaví cirkusáci

jestli nemáte na práci nic

než chlemtat sensaci

dobře si mne prohlédněte

Dobře se dívejte tak jak se díváte

na stoleté želvy

A jestli hledáte stopy po kráse

a jestli hledáte mladou pleť

nedohledáte se ...

 

Byla jsem kdysi modrá dívka

                        s pomněnkami ve vlasech

Byla jsem kdysi bělejší nad perleť

Že je to hřích?

Směju se

A že mám nabobtnalý břich?

Pláču

Smutkem............

 

A ty mě nebiješ můj muži

a tys mě ještě nezabil Proč

když denně na talíři

přikládám ti čerstvý obklad na urážku?

Narodí se

můj muži kejklíři

Narodí se

můj muži šašku

 

---------

 

Chodil s nohama omotanýma

olovem prázdnoty

Byl jako houslista jemuž zhasli světla

aby neviděl na noty

a který přece hrál

Hrál po paměti na tmu

hrál po paměti na tóny

a sály netleskaly ani se nesmály

jen všechny opony světa se před ním

                                   studem uzavřely

Sbalte si fidlátka a běžte domů

Vrzaly jako vás nepotřebujeme!

 

Tak můj dobrý Bože

musím ti povědět

že dals mi růží pět

ran taky pět

Čtyři růže už se rozvily

a čtyři rány krvácí........

Ruce už nejsou k ničemu   Zbyly mi jenom pahýly

a u mých nohou se sešli funebráci

Ten houslový part jejž jsem nikdy nehrál z not

hraje jeden fousáč v uniformě

na fagot

 

Nevím co to je

ale vzpomněl jsem si na starou dětskou příhodu

s vylitým kafešálkem

                        (Rákoska se tenkrát měla dobře)

A teď mne křižují a ruce by objímaly

kdyby nebyly přibity - - -

                        Zas ten vylitý kafešálek - - -

a nohy by tancovaly   Jsou však

probodené ....

Tak můj dobrý Bože   čtyři rány mám

a pátou ještě ne

Dvě ruce probodené mám

dvě nohy probodené

                        jen srdce ne

jen srdce ještě ne--------

 

Kavalír chodil každé odpoledne na procházku

Někdy sám a někdy ve dvou

a vždycky chodil po slunci

Šašek chodil v noci snít

                        vždycky sám

a vždycky chodil snít po rukou

Tak chodili denně oba dva

Jeden se díval slunci do ohně

tak jak byl zvyklý dívat se na ústa

každé krásné ženě

                        Druhý chodil po rukou

a díval se na všechno

obráceně

 

Neviděli se   Jen někdy

A to se pozorovali jen z povzdálí

A přece se znali

Jednou protože to nebyla náhoda

                                   a protože to muselo být

se jejich pohledy ovinuté psím vínem jak staré domy

setkaly

 

- Budu se s tebou bít - řek’ první

Nesnesu tvůj pohled protože je obrácený

 

- Je mi smutno a proto musím přijmout -

                                               odpověděl druhý

a odpusť mi   Nemohu za ten oheň na slunci

na nějž se díváš jak na ústa krásné ženy

 

Podali si ruce a aby snad neměli klid

šli se spolu do nejbližší hospody

opít........

 

Mezitím v oprýskané maringotce

zabušil na dveře nový spáč

Mezitím v oprýskané maringotce

zavrněl dětský pláč

 

- - - A zase končila noc

Oba vrávorali a obzor na východě se vyjasnil

Kavalír mlčel a šašek snil

o úsvitě

Šli navštívit ženu jíž v náručí křičelo právě narozené

dítě

 

Otec kavalír políbil ženu na ústa

a děcko na čelo

Otec šašek se na svou ženu pouze podíval

(skoro tak jak z vítězné bitvy se vracející král)

a pak udělal to co by byl neudělal

kdyby se byl neopil

Poklekl u postele uchopil dítě

políbil mu obě nohy a obě ruce

a s výkřikem:

            - Narodilo ses   Tedy se braň!

položil déčku na srdce

svou opilou a kouzelnickou

dlaň

 

----------

 

Na střechách falešných dní

tancuje nedokončený tanec

chuchvalcovitý veselý

prach

Prachový tanec je jako láska

hloupá a povídavá v babiččiných pohádkách

žvatlavá a neznající

stromy moře a strach - - -

 

Po strakatých pahorcích země

jde hrbolatá a udýchaná cesta

Jednoho dne právě v polovině máje

přijel cirkus do hlavního města

 

Zvědavé štěbetavé služky tlusté paničky

umoučnění pekařští učedníci

zevlouni děti a dívky

                        to vše se vyrojilo na ulicích

a každý tam chtěl být nejdřív

každý se díval na ten div

každý chtěl uvidět

cirkus

 

Ředitel si mnul ruce

a šašek zase snil

 

Snil hlupáček o velkoměstě krčem básníků a žen

utíkal bláznivě od výkladů a od potu a od pradlen

až se zastavil u velikého psím vínem obrostlého domu

kde na terase

seděla modrá dívka s pomněnkami ve vlasech

vyšívala na bílém hedvábí

kopretiny

            a kolem ní jel cirkus

Dívka mávala na krotitele akrobaty

a na staré plešaté harlekýny

kteří snili

            Pak přišel muž s bílým límečkem

aby odvedl dívku   Zašla   Škoda

A harlekýni snili dál........

 

Vozy drnčely o dlažbu

a břichatý principál vyvolával

exotická jména

                        A jeli dál a dlažba pokropená

jiskrami koňských kopyt

tvrdla

 

To trvalo až do večera

Pak bylo najednou ticho

                                   a rozsvítilo se

Začala premiéra.........

 

---------

 

Tyrády růže koně a bič

Už to začlo   Dům   A někdo buší na vrata

Někdo kdo našel klíč

Líčidlo škleb strakaté sako   Jde na námluvy

V náručí nese růžová poupata

Směšně se otáčí zakopne a šlape si na šosy - - -

Co se děje? Co to? Proč se nikdo nesměje? Hrůza

Manéž se propadá v tichu

Přehlédněte lidi že koktám

Směl bych prosit o trochu smíchu?

Co mlčíte - - - Tak k sakru proč se nesmějete?

Snad se dnes nebojíte o můj klid!?

Což nevidíte že je mi jak kdybych dostal facku od děvčete?

Už to mám Chcete mě tedy vydráždit

Ohó! zbabělci   Výborně   Přijímám --

 

Toč se má hlavo   Toč se ještě bláznivěji

Ať ti hlupáci nevědí že mám krvavé pruhy

pod očima

Toč se má hlavo   Toč se ještě bláznivěji

ať ti hlupáci co se nechtějí smát

nepoznají že už začínám

Hrát

Toč se má hlavo

Divoce se toč až z manéže a diváků a tmy u

děláme tanec

Ukážeme jim

            veletoč

Toč se má hlavo   Ještě víc se toč

ať nikdo nepozná

                        že už nemám strach

ani z domu který se otvírá ani z pohřebního průvodu

ani z té již vynášejí na márách

 

- - - Ženo má .... Přede mnou kvete sad

Říkám ti báseň kterou si nepřečteš v žádné knize

Čím je to ženo má že tě mám tolik rád

čím je to ženo má že už mám zase žízeň ....

                        Zemřelas

 

A já - já hrozně křičím   Snad uslyšíš můj hlas

Snad uvidíš mou pitvornou a do vějíře roztaženou dlaň

Jsi zase modrá a pomněnky máš ve vlasech

! Dívko tobě pravím vstaň !!

 

Snad jsi živá   Však nemáš ještě jména

Jsi dívka napůl

                        a na polovic žena

Už vím proč dneska neburácí smích

Vždyť ona je modrá pomněnkami

a při tom má nabobtnalý břich ....

 

Ženo má .... Dívko...... Matko bolestná ....

 

Ještě maličko a uzříš mne

ještě maličko a již mne neuvidíš

Odejdu   Kdopak tě bude potom ze sna probouzet?

 

Myslíš že svět?

            Myslíš že kavalír

který má dnes nové holinky

bílé manžety a krásný nakroucený knír?

Neboj se děvčátko Neokradu tě o pohádku

 Ještě okamžik a začne velkolepý bál

jen co dokončím tu hloupou fraškovitou hádku

Za malou chvíli ti uspořádám karneval

 

Hotovo Končíme a začínáme..................

 

Kavalír se neuklonil   Jen zaklel

Pak hodil soupeři kord a rukavici

 

A bil se ten jenž se nestaral o ženskou intuici

s tím který se o ni staral

                        Ocel břinkala

a šašek si vzpomněl na tygřici

Bože zase jedna dětská vzpomínka -

Bicí hodiny s kukačkou jež kdysi viděl

u hodináře - - - To už je dávno .... A opět ocelový tep

Vtom uslyšel z první řady tlumenou úzkost

Byl to šepot neznámého

                        básníka souchotináře:

 

- Běda ti šašku Poznal jsem tě

Vždyť ty se biješ doopravdy - - -

                                   Nikdo neslyšel Jen šašek

 

Blázne Měl by sis nechat své rady zaplatit

Vždyť já se nebiju za lásku ženy

/.a svůj pohled se biju

protože je obrácený

A za oči - za ty se přece musím bít

A pro oči - pro oči přece musím zvítězit - - -

 

Ocel řinčí

            Šašek má najednou v očích šerosvit

a v beztvarém pekelném kolotoči

se točí svět

 

Růže a buben   Údery

Jedna dvě tři čtyři pět

Strašlivá hudba bubnů

veliká muzika bez akordů

Šašek oslepl a ucítil

                        v srdci

kalenou ocel kordu - - -

 

Padl

Kavalír ještě šílel

a na potupu přibodl k zemi šaškův kropenatý šos

Tu se komediant hrozně pozvedl

a křečovitě na něj udělal

dlouhý nos

 

Tu zdálo se že každý pochopil co se stalo

Vzduchem se mihl tygří skok

a obecenstvo se r o z c h e c h t a l o...........

 

Mezitím šašek zemřel

 

Za tři dny byl pohřeb

Za rakví šel ředitel

žena nesoucí v náručí

modré děvčátko s pomněnkami ve vlasech

a básník souchotinář

 

 

Doslov:

 

To byste slečno nevěřila jak jsem se zapotil

Nechoďte ještě pryč   Rád bych vás o něco poprosil

tak jděte trochu dál ode dveří - - -

Víte slečno - kdybych věděl že se nebudete zlobit

řek’ bych vám o pětku na večeři


Odběr novinek

Zde si můžete nastavit odběr novinek. Pokud dojde na těchto stránkách k nějaké změně, doplnění apod., dostanete upozornění na svůj mail.