TRE ELEGIE

Datum vzniku

1980

Obsazení

Viola

Části / věty

Andante poco rubato

Allegretto ben ritmico

Allegro agitato

Interpretace

12.9.1981, Koncert komorní hudby – Foersterova síň, Praha 1, Pštrossova 17

10.3.1982, autorský večer, Koncertní sál Smetanova muzea, Praha 1, Novotného lávka 1

31.3.1982, Národní dům, Praha 2, nám. Míru 9

9.11.1982, Ředitelství konzervatoře v Teplicích

16.6.1997, Sál Galerie Lichtenštejnského paláce

Durata

10 minut 07

Všeobecná a formální charakteristika

Tato skladba vznikla v roce 1980 z podnětu jejího dnešního interpreta profesora Ludvíka Kozderky. Při kompozici tohoto díla se jeho autor nacházel v situaci pro něho ne zcela typické. Znalost zákonitostí hry na violu i zvuku tohoto nástroje osvědčil už dříve jak ve svých skladbách symfonických, tak komorních. Dávno předtím také vytvořil několik skladeb pro sólové housle, mimo jiné koncert pro housle a orchestr. Přesto u něho tušíme jakýsi ostych před smyčcovými nástroji, pokud mají převzít sólový part nebo jsou součástí důvěrného společenství smyčcového kvarteta; snad pro výrazně intimní ráz jejich zvuku, pro jeho křehkost, tíhnoucí k tlumočení zkušeností, jež se nesnadno svěřují mimo okruh přátel nejbližších.

Nástroj tu tedy byl dán. Jaká hudba mu bude svěřena? Vznikly tři koncertní etudy, překypující virtuózními prvky violové hry a řešící v každé části zvláštní kompoziční problém. Přesto se při poslechu neubráníme otázkám: Proč je hudba první části připoutána k nejhlubší, nezastupitelné C-struně a proč v neustálých variacích dává zaznívat úzkostným flažoletům nejrůznějších barev? – Co odměřuje svým volně pochodovým krokem druhá část a co ji nutí do neustálých návratů ronda a do vzpomínaných dvoj- a vícehlasů? O co zápasí třetí část ve skrytě sonátové formě s náročně akcentovanými běhy v celém rozsahu nástroje? A jaké smíření přináší krátké adagio na samotném konci?

Zdá se nám, že jde o hudební meditaci člověka, který si uvědomuje svůj čas; který prochází krajinou svého života, dívá se na složitý obraz jejích cest, pozoruje její údolí i vrcholy, místa plná života i místa vyprahlá i pustá. A bolest, kterou cítí, snad i jakýsi smutek, nepramení jen ze ztráty toho, co bylo a už není, co nebylo a už nikdy nebude.

Snad proto dal autor těmto třem koncertním etudám název Elegie.

(průvodní slovo dr. Karla Šprunka)

Dílo psal autor v roce 1980 ve stavu fyzické i psychické úzkosti ze zániku hodnot, vztahl i života vůbec. Skladbu revidoval a několikrát provedl Ludvík Kozderka. Ten pochopil, že Elegie je skladba spasitelná.


Odběr novinek

Zde si můžete nastavit odběr novinek. Pokud dojde na těchto stránkách k nějaké změně, doplnění apod., dostanete upozornění na svůj mail.