TŘI MADRIGALY |
|
Datum vzniku |
1974 |
Obsazení |
smíšený sbor, hoboj, bicí |
Části / věty |
Pomněnky – Madrigal – Slepý Ikaros |
Interpretace |
9.1.1983, Koncertní sál Smetanova muzea, Praha 1, Novotného lávka 1, Musica poetica – řídí Karel Otruba, Liběna Stojanovská – hoboj, Vlasta Bachtíková – bicí nástroje |
Durata |
10 minut 37 |
Všeobecná a formální charakteristika
Tři madrigaly pro smíšený sbor jsou vybrány z hudebně literárního pořadu „Vrstvy“, komponovaného skladatelem v r. 1974 pro tehdy začínající amatérský soubor Musica poetica. Autor zhudebnil řadu veršů českých básníků 20.století (Wolker, Hora, Kainar, Orten), je mezi nimi i nedávno zesnulý nár. umělec Vilém Závada, jehož báseň „Pomněnky“ skladatele inspirovala palčivou mohutností milostného citu, vyúsťujícího do zjasněného závěru. Dalším zhudebněným textem je „Madrigal“ současného básníka Pavla Rejchrta. V něm autora zaujala síla lásky k české řeči, milované až k smrti. A posléze „Slepý Ikaros“ na text téhož básníka – filozofické zamyšlení nad sounáležitostí a odpovědností všech lidí, především těch, kteří se tvorbou odvážili povznést „kamsi“ na křídlech slepených pouhým voskem. Kompozičně se v uvedených skladbách uplatňují prvky skutečně madrigalové techniky spolu s originálními harmoniemi homofonními (9.1.1983).
A zdá se mně, že biblické stvoření a evangelia vypovídají o něčem téměř opačném. Křesťanská evoluce končila hořce: na kříži. Ale znal jsem Teilharda jen z přednášek a věděl jsem jistě i o událostech "třetího dne" i o konci časů. Leč připadalo mně to nějak solidní vědy nehodné.
Dnes pokládám Chardina za mystika a mrzí mne moje tehdejší negramotnost. Navzdory těmto úvahám vznikla stručná skladba vyprávějící o stvoření, životě, vykoupení, smrti i o tom "pak" trochu jinak... Pandula si krátce prolétl partituru a řekl: "Lituju, Karle, je to klasika." Stalo se to v době, kdy bylo v módě kreslit hudbu jako grafické listy (autor).
Soubor Musica poetica, jehož uměleckým vedoucím byl autor, vznikl v roce 1973.